Студопедия — Студенческий гимн Gaudeamus
Студопедия Главная Случайная страница Обратная связь

Разделы: Автомобили Астрономия Биология География Дом и сад Другие языки Другое Информатика История Культура Литература Логика Математика Медицина Металлургия Механика Образование Охрана труда Педагогика Политика Право Психология Религия Риторика Социология Спорт Строительство Технология Туризм Физика Философия Финансы Химия Черчение Экология Экономика Электроника

Студенческий гимн Gaudeamus






Gaudeamus - средневековая студенческая песня, возникшая примерно в 13-14 вв. в Гейдельбергском или Парижском университете. Песня в течение нескольких веков передавалась из уст в уста и поэтому имеет много вариантов. Впервые в печатном виде она появилась в 1776 г. Мелодию обработал фламандский композитор 15 в. Оккенгейм.

Песня восходит к жанру застольных песен вагантов - бродячих средневековых певцов. Она, вопреки аскетичной церковной морали, воспевает молодость и радость жизни.

Существует несколько поэтических переводов песни на русский язык, но ни один из них не является точным и общепринятым. Приведенный ниже перевод является дословным.

Латинский текст 1. Gaudeamus igitur, Juvenes dum sumus! Post jucundam juventutem, Post molestam senectutem Nos habebit humus! 2. Ubi sunt, qui ante nos In mundo fuere? Vadite ad superos, Transite ad inferos, Hos si vis videre! 3. Vita nostra brevis est, Brevi finietur. Venit mors velociter, Rapit nos atrociter, Nemini parcetur! 4. Vivat Academia! Vivant professores! Vivat membrum quodlibet! Vivant membra quaelibet! Semper sint in flore! 5. Vivant omnes virgines Graciles, formosae! Vivant et mulieres Tenerae, amabiles, Bonae, laboriosae! 6. Vivat et Respublica Et qui illam regunt! Vivat nostra civitas, Maecenatum caritas, Qui nos hic protegunt! 7. Pereat tristitia, Pereant dolores! Pereat diabolus, Quivis antiburschius Atque irrisores! Транскрипция гаудэа'мус и'гитур, ю'вэнэс дум су'мус! пост юку'ндам ювэнту'тэм, пост моле'стам сэнэкту'тэм нос гхабэ'бит гху'мус! у'би сунт, кви а'нтэ нос ин му'ндо фуэ'рэ? ва'дитэ ад су'пэрос, тра'нситэ ад и'нфэрос, гхос си вис видэ'рэ! ви'та но'стра брэ'вис эст, брэ'ви финиэ'тур. вэ'нит морс вэлё'цитэр, ра'пит нос атро'цитэр, нэ'мини парцэ'тур! ви'ват акадэ'миа! ви'вант профэссо'рэс! ви'ват мэ'мбрум кво'длибэт! ви'вант мэ'мбра квэ'либэт! сэ'мпэр синт ин флё'рэ! ви'вант о'мнэс ви'ргинэс, гра'цилес, формо'зэ! ви'вант эт мули'эрэс тэ'нэрэ, ама'билес, бо'нэ, ляборио'зэ! ви'ват эт рэспу'блика эт кви и'ллям рэ'гунт! ви'ват но'стра ци'витас, мэцэна'тум ка'ритас, кви нос гхик протэ'гунт! пэ'рэат тристи'циа, пэ'рэант долё'рэс! пэ'рэат диа'болюс, кви'вис антибу'рсхиус а'тквэ ирризо'рэс! Подстрочный перевод Давайте же радоваться, Пока мы молоды! После веселой молодости, После тягостной старости Нас примет земля. Где [же] те, кто прежде нас В [этом] мире были? Ступайте к небесным богам, Перейдите в царство мертвых, Кто хочет их увидеть. Наша жизнь коротка, Вскоре закончится. Смерть приходит быстро, Хватает нас безжалостно, Никому не будет пощады! Да здравствует Академия! Да здравствуют преподаватели! Да здравствует каждый в отдельности! Да здравствуют все вместе! Пусть всегда они процветают! Да здравствуют все девушки, Стройные, красивые! Да здравствуют и женщины, Нежные, милые, Добрые, трудолюбивые! Да здравствует и государство, И кто им правит. Да здравствует наша община, Милость меценатов, Которые нам здесь покровительствуют. Да сгинет печаль, Да сгинут горести! Да сгинет дьявол, Всякий враг студентов, А также насмешники

 

 

Цитаты из римских авторов

Caes. – C. Julius Caesar 1. Ut ad bella suscipienda Gallorum alacer ac promptus est animus, sic mollis ac minime resistens ad calamitates perferendas mens eorum est.

Cat. – M. Valerius Catullus 1. Í lle mí par é sse Deó vidé tur,

í lle, sí fas é st, superá re dí vos,

quí sedé ns advé rsus, idé ntidé m te

spé ctat et aú dit

dú lce rí dentem...

2. Lé sbia mí, praesé nte viró, mala plú rima dí cit;

Haé c illí fatuó má xima laé titiá (e)st.

 

Cic. – M. Tullius Cicero 1. Historia est magistra vitae. 2. Cum tacent, clamant. 3. Parvo est natura contenta. 4. Popŭ li Romani totī ú sque Italiae mira consensio est. 5. O tempŏ ra, o mores!. 6. Не всегда разбойник убивает путника, иногда и путник разбойника. 7. Omnia praeclā ra rara. 8. Defendi rem publicam iuvĕ nis, non desĕ ram senex. 9. Socrǎ tes philosophiam devocavit de caelo et in urbibus collocavit et in domū s etiam introduxit et coē git de vita et moribus rebusque bonis et malis quaerě re. 10. Is mihi videtur amplissimus, qui sua virtute in altiorem locum pervě nit, non qui ascendit per alterī us incommodum et calamitatem. 11. Socrǎ tes parens philosophiae iure dici potest. 12. Cedant arma togae. 13. Omnis, quae ratione suscipĭ tur de aliqua re, institutio debet a definitione proficisci, ut intellegā tur, quid sit id, de quo disputē tur (De officiis I, 7). 14. L. Cassius ille, quem populus Romanus verissimum et sapientissimum iudicem putabat, identidem in causis quaerě re solebat, cui bono fuisset (pro Sex. Rosc. XXX, 84). 15. Vere dici potest magistrā tum legem esse loquentem, legem autem mutum magistratum. 16. Ita sentio et saepe disserui Latī nam linguam non modo non lnŏ pem, sed locupletiō rem etiam, quam Graecam. 17. Existĭ mo sapientiam sine eloquentia parum prodesse civitatibus, eloquentiam vero sine sapientia nimium obesse plerumque, prodesse nunquam. 18. Solem e mundo tollĕ re videntur, qui amicitiam e vita tollunt. 19. Maxime curandum est, ut eos, quibuscum sermonem conferemus, et verē ri et diligĕ re videamur. 20. Cum tempus necessitasque postulat, decertandum manu est et mors servituti turpitudinique est anteponenda.

Hor. – Q. Horatius Flaccus 1. Scrí bimus í ndoctí doctí que poē mă ta pá ssim. 2. Caé lum, nó n animú m mutá nt, qui trá ns mare cú rrunt. 3. Pá llida mó rs aequó pulsá t pede pá uperú m tabé rnas Regú mque tú rres. 4. É st modus í n rebú s, cé rti dé nique fí nes. 5. Ví lius á rgentú m (e)st auró, virtú tibus – aurum. 6. Nunc é st bibé ndum, nú nc pede lí beró pulsá nda té llus. 7. Ná tur(am) é xpellá s furcá, tamen ú sque recú rret. 8. Ú t versú s faceré m (Ep. II, 2).

9. É xegí monumé nt(um) aé re peré nniù s,

Ré galí que sitú pý ramid(um) á ltiù s.

10. Aú t prodé sse volú nt aut dé lectá re poē tae

Aú t simul é t iucú nd(a) et idó nea dí cere ví tae.

11. Sú mite má teriá m vestries, qui scrí bitis, aé quam

Ví ribus é t versá te diú, quid fé rre recú sent,

Quí d valeá nt humerí (Ad Pisones 38-40).

12. Ré s gestaé regú mque ducú mqu(e) et trí stia bé lla

quó scribí possé nt numeró, monstrá vit Homé rus (Ibidem 73-74).

13. Graé cia cá pta ferú m victó rem cé pit et á rtes

Í ntulit á gresti Latió.

Mart. – M. Valerius Martialis 1. Quaé tua sú nt, tib(i) habé; quaé mea, ré dde mihí

2. …Facilé (e)st epigrá mmata belle

Scrí bere, sé d librú m scrí bere dí fficilé (e)st.

3. Dí fficilí s facilí s, iucú ndus acé rbus es í dem:

Né c tecú m possú m ví vere, né c sine té.

4. «Trí gintá totó mala sú nt epigrá mmata libro».

Sí totidé m bona sú nt, Laú se, bonú s liber é st.

5. Lá udas bá lnea vé rsibú s trecé ntis

Cé nantí s bene Pó ntici, Sabé lle;

Ví s cená re, Sabé lle, nó n lavá ri.

6. Nó n amo té, Sabidí, nec pó ssum dí cere quá re:

Hó c tantú m possú m dí cere, nó n amo té.

7. Á missú m non flé t, cum só la (e)st, Gé llia pá trem,

Sí quis adé st, iussaé pró siliú nt lacrimaé,

Nó n lugé t quisquí s laudá ri, Gé llia, quaé rit,

Í lle dolé t veré, quí sine té ste dolé t.

8. Né laudé t dignó s, laudé t Callí stratus ó mnes;

Cuí malus é st nemó, quí s bonus é sse poté st? (XII, 80).

9. Sí t tibi té rra leví s mollí que tegá ris haré na,

Né tua nó n possí nt é ruer(e) ó ssa cané s (In inimī cam mortuam IX, 29).

10. Cú r non mí tto meó s tibi, Pó ntiliá ne, libé llos?

Né mihi tú mittá s, Pó ntiliá ne, tuó s (VII, 19).

11. Cú m tua nó n edá s, carpí s mea cá rmina, Laé li.

Cá rpere vé l nolí nó stra, vel é de tuá (I, 91).

12. Aé stivó servé s ubi pí scem té mpore, quaé ris?

Í n thermí s servá, Caé ciliá ne, tuí s (II, 78).

13. Saé pe rogá re soles, quails sim, Prí sce, futú rus,

Sí fiá m locuplé s sí mque repé nte poté ns...

Dí c mihi: sí fiá s tú leo, quá lis erí s? (XII, 92).

14. Scrí bere mé quererí s, Veló x, epigrá mmata ló nga.

Í pse nihí l scribí s; tú brevió ra fací s.

15. Vé rsiculó s in mé narrá tur scrí bere Cí nna.

Nó n scribí t, cuiú s cá rmina né mo legí t.

16. Cá rpere caú sidicú s fertú r mea cá rmina. Quí sit,

Né scio; sí scieró, vaé tibi, caú sidicé!

17. Sú nt bona, sú nt quaedá m medió cria, sú nt mala plú ra,

Quaé legis hí c: alité r nó n fit, Aví te, libé r (I, 16).

Ov. – P. Ovidius Naso 1. Saé pe virí fallú nt, teneraé saé pe pué llae. 2. Gaú dia prí ncipiú m nostrí sunt saé pe doló ris. 3. Dú m viré s anní que sinú nt, tolerá te labó res. 4. Grá tius é x ipsó fó nte bibú ntur aquaé. 5. Hé u, quam dí fficilé (e)st crimé n non pró dere vú ltu. 6. Dó nec erí s felí x, multó s numerá bis amí cos. 7. Sé rius aú t citiú s sedé m properá mus ad ú nam. 8. Cá rpite fló rem, quí, nisi cá rptus erí t, tú rpiter í pse cadé t. 9. Quó que magí s tegitú r, tectú s magis aé stuat í gnis. 10. Ní timur í n vetitú m sempé r cupimú sque negá ta. 11. Cú m sis mó rtalí s, quae sú nt mortá lia, cú ra. 12. Ú t desí nt viré s, tamen é st laudá nda volú ntas.

13. Quí d magis é st saxó durú m? Quid mollies ú ndā?

Dú ra tamé n mollí sá xa cavá ntur aquā.

14. Sú lmo mihí patriá (e)st gelidí s ubé rrimus ú ndis,

Mí lia quí novié s dí stat ab Ú rbe decé m....

15. Iá mqu(e) opus é xegí, quod né c Iovis í ra, nec í gnis,

Né c poterí t ferrú m nec edá x abolé re vetú stas.

16. Há nc tua Pé nelopé lentó tibi mittit, Ulí xes.

Ní l mihi ré scribá s; á t tamen í pse vení!

Tró ia iacé t certé, Danaí s inví sa pué llis,

Ví x Priamú s tantí tó taque Tró ia fuí t.

Ó unitá m tum, cú m Lacedaé mona clá sse peté bat,

Ó brŭ tus í nsaní s é sset adú lter aquí s! (Heroides, Penelope – Ulixi).

17. Scí licet ú t fulvú m spectá tur in í gnibus á urum,

Té mpore sic duró (e)st í nspicié nda fidé s.

18. Tú rpe quidé m dictú, sed sí modo vé ra faté mur,

Vú lgus amí citiá s ú tilitá te probá t.

19. Vé nturaé memoré s iam nú nc estó te sené ctae,

Sí c nullú m vobí s té mpus abí bit iné rs.

20. Né c, quae praé terií t, iterú m revocá bitur ú nda,

Né c, quae praé terií t, hó ra redí re poté st.

Prop. – S. Aurelius Propertius 1. Ná vita dé ventí s, de taú ris ná rrat ará tor, é numerá t milé s vú lnera, pastor ové s.

P. Syr. – Publius Syrus 1. Amicum laedĕ re ne ioco quidem licet. 2. Aliē na nobis, nostra plus aliis placent. 3. Qui dé bet, limen cré ditoris nó n amat. 4. Heré dis flé tus sú b persó na rí sus é st. 5. Nimi(um) á ltercá ndo vé ritá s amí ttitur. 6. Cavé ndi nulla (e)st dí mittend(a) occá sio.

Quint. – M. Fabius Quintilianus 1. Lyricō rum Horatius fere solus legi dignus. 2. Celeritatem dabit consuetudo.

 

Sall. – C. Sallustius Crispus 1. In magna copia rerum aliud alii natura iter ostendit. 2. Pulchrum est bene facere rei publicae, etiam bene dicere haud absurdum est. 3. Regibus boni, quam mali, suspectiores sunt, semperque eis aliē na virtus formidulō sa est.

Sen. – L. Annaeus Seneca 1. Cupiditati nihil est satis, naturae satis est etiam parum. 2. Neminem cito laudaveris, neminem cito accusaveris. 3. Qui ní l poté st sperá re, dé speré t nihí l. 4. Iuventi parandum, seni utendum est.

Ter. – Terentius Afer 1. Tacent, satis laudant.

Verg. – P. Vergilius Maro 1. Non igná ra malí miserí s succú rrere dí sco. 2. Quí dquid id é st, timeó Danaó s et dó na feré ntes. 3. Ú na salú s victí s – nullá m sperá re salú tem. 4. Fé lix, quí potuí t cognó scere caú sas.







Дата добавления: 2014-11-12; просмотров: 2804. Нарушение авторских прав; Мы поможем в написании вашей работы!



Аальтернативная стоимость. Кривая производственных возможностей В экономике Буридании есть 100 ед. труда с производительностью 4 м ткани или 2 кг мяса...

Вычисление основной дактилоскопической формулы Вычислением основной дактоформулы обычно занимается следователь. Для этого все десять пальцев разбиваются на пять пар...

Расчетные и графические задания Равновесный объем - это объем, определяемый равенством спроса и предложения...

Кардиналистский и ординалистский подходы Кардиналистский (количественный подход) к анализу полезности основан на представлении о возможности измерения различных благ в условных единицах полезности...

ЛЕКАРСТВЕННЫЕ ФОРМЫ ДЛЯ ИНЪЕКЦИЙ К лекарственным формам для инъекций относятся водные, спиртовые и масляные растворы, суспензии, эмульсии, ново­галеновые препараты, жидкие органопрепараты и жидкие экс­тракты, а также порошки и таблетки для имплантации...

Тема 5. Организационная структура управления гостиницей 1. Виды организационно – управленческих структур. 2. Организационно – управленческая структура современного ТГК...

Методы прогнозирования национальной экономики, их особенности, классификация В настоящее время по оценке специалистов насчитывается свыше 150 различных методов прогнозирования, но на практике, в качестве основных используется около 20 методов...

Конституционно-правовые нормы, их особенности и виды Характеристика отрасли права немыслима без уяснения особенностей составляющих ее норм...

Толкование Конституции Российской Федерации: виды, способы, юридическое значение Толкование права – это специальный вид юридической деятельности по раскрытию смыслового содержания правовых норм, необходимый в процессе как законотворчества, так и реализации права...

Значення творчості Г.Сковороди для розвитку української культури Важливий внесок в історію всієї духовної культури українського народу та її барокової літературно-філософської традиції зробив, зокрема, Григорій Савич Сковорода (1722—1794 pp...

Studopedia.info - Студопедия - 2014-2024 год . (0.012 сек.) русская версия | украинская версия